Už v dávných dobách bylo české a moravské rybníkářství ve velice úzkém kontaktu s Evropou. Četní naši stavitelé rybníků odcházeli na žádost panovníků zejména z okolních zemí vyměřovat a stavět tyto rybochovné nádrže spolu se svými naháněcími a odpadními systémy. Dodnes tak řada současných zejména rakouských či německých rybničních soustav odkazuje na umění našich rybníkářů z pozdního středověku a začátku renezance. Snad vůbec nejznámějším se naše rybníkářství v celé Evropě stalo díky vysoce kvalifikovanému odbornému dílu O rybnících sepsanému olomouckým biskupem Janem Dubraviem a vydanému poprvé ve Vratislavi v roce 1547 a poté překládanému a vydávanému v řadě zemí (1559 pravděpodobně v Curychu, 1596 v Norimberku, 1599 v Londýně, další v 1600, 1623 a 1671).

 

O několik staletí později, v době první Československé republiky (1918-1939), mělo rybníkářství Čech a Moravy znovu punc evropsky vyspělého chovu ryb. Promyšlená hospodářská činnost, řízená tehdejší Československou ústřední jednotou rybářskou (předchůdkyní dnešního Rybářského sdružení ČR), dala našemu rybníkářství evropský rozměr a vyzvedla jej za příklad dalším zemím.

 

V současnosti je produkční rybářství České republiky reprezentováno Rybářským sdružením ČR. To se už v roce 1996 - jako vůbec první zástupce rybníkářské postkomunistické země - stalo členem Evropské federace chovatelů ryb (FEAP), jednoho z nejrespektovanějších mezinárodních odborných orgánů z oblasti akvakultury, majícího přístup do oficiálních rybářských orgánů Evropské unie. Právě prostřednictvím svého členství ve FEAP získává Rybářské sdružení ČR mnoho cenných celoevropských materiálů, návrhů směrnic Výboru Evropy, EK i EP, může k nim předkládat své připomínky, navrhovat doplňky, vést odbornou diskuzi a podobně s jistotou, že tyto podněty nezapadnou a budou prostřednictvím FEAP v příslušných evropských orgánech slyšeny, případně uplatněny. To je velice cenné, neboť jinak Rybářské sdružení ČR není bezprostředním partnerem těchto orgánů EU (to je samo Ministerstvo zemědělství ČR) a bez FEAP by mělo jinak jen hlas velice omezený, který by nemusel být brán v úvahu.

 

Členství Rybářského sdružení ČR ve FEAP má navíc i přednost v tom, že může být (zprostředkovaně či přímo) v kontaktu s ostatními národními sdruženími-reprezentanty dalších evropských zemí, může slyšet jejich názory, vyjadřovat se k nim, respektovat je nebo s nimi nesouhlasit. Je to jakýsi pomyslný „kulatý stůl“ nabízející každému účastníku příležitost uplatnit svůj úhel pohledu a dobrat se tak optimálního společného, tedy celoevropského konsensu.

 

Zprostředkované vazby na orgány EU nabízejí i příležitost případně cíleně využít - prostřednictvím Ministerstva zemědělství ČR - finanční prostředky evropského rybářského fondu (dnes FIFG /Financial Instrument for Fisheries Guidance/, od roku 2007 pak EFF /European Fisheries Fund/). I když získání těchto prostředků je záležitostí komplikovanou, navíc většinově cílenou nikoliv na účely, které naše produkční rybářství považuje za primární a bezprostředně aktuální, je to stále možnost, jež musí být přijímána pozitivně.

 

 

Současný stav vazeb Rybářského sdružení ČR na struktury evropské akvakultury dokládá, že jeho kontakty přinášejí aktuální poznatky a relevantní informace celé oblasti našeho produkčního rybářství, nikoliv tedy jen vlastním členům sdružení. To plně odpovídá záměru propojit rybářskou Evropu tak, aby konečným výsledkem byl další udržitelný rozvoj mnohostranného chovu ryb, v němž Česká republika má už svou staletou tradici a je v tomto ohledu už dávno respektovanou součástí Evropy.